Jedna z nejkultovnějších osobností současné jazzové scény, zosobňující její proměnlivost a provázanost s dalšími žánry, dokazující, že jestli něco aktuální jazz není, tak nevzrušivý zvukový doprovod ke kafíčku tet posedávajících na lázeňských kolonádách.
Kamasi Washington běžně hrává nejen na jazzových festivalech, ale také na gigantických multižánrových akcích předpovídajících směry hudebního dění, jako je třeba barcelonská Primavera Sound, anglické Glastonbury nebo americká Coachella. Hodí se sem dokonale, se svou vždy vizuálně vystajlovanou robustní postavou a ještě robustnějším tónem tenorsaxofonu, v čele brilantně sehrané muzikantské smečky připomínající pouliční gang.
Hudba Kamasiho Washingtona je nezařaditelná, na jedné straně hraje odvázané a svižné improvizace s funkovými grády, za které by se nestyděli třeba Sly And The Family Stone nebo Miles Davis v příslušných obdobích, na straně druhé je doslova hudebním architektem, který na svých koncepčních vesměs tříhodinových albových projektech The Epic (2015) a Heaven and Earth (2018) využil mohutného orchestrálního zvuku stejně jako postupů připomínajících psychedelickou hudbu.
Každopádně, hudební kořeny Kamasiho Washingtona jsou v zásadě jazzové, ale dřív, než doslova vykopl dveře do první ligy tohoto žánru, hrál s hudebníky spíše z oblasti hip hopu a elektroniky – už při studiích se skamarádil s progresivní osobností černé hudby Thundercatem, s nímž od té doby paralelně spolupracuje, opakovaně nahrával například pro rapera Snoop Dogga či producenta Flying Lotuse a první opravdu „velké album“, na němž jsme mohli jeho jméno zaznamenat, byl hiphopový majstrštyk Kendricka Lamara To Pimp a Butterfly (2015). Na hraně jazzu a dalších subžánrů černé hudby je i „supergroup“ Dinner Party, kterou založil v roce 2020 s klávesistou Robertem Glasperem, multiinstrumentalistou Terracem Martinem a DJem a producentem 9th Wonderem.
V květnu letošního roku vyjde Kamasimu Washingtonovi nové album Fearless Movement, na němž se objeví mimo jiné slavný raper André 3000 nebo funkový kmotr, dvaaosmdesátiletý George Clinton. Ještě před vydáním pustil Washington do světa zprávu, že se bude jednat o taneční album, čehož se část posluchačů lekla. „Když říkám taneční, nemyslím to doslova. Tanec je pro mě něco, co vyjadřuje pohyb lidského ducha, takže je to vlastně něco podobného jako hudba. A to je to, o co mi na albu jde,“ uvedl saxofonista svoje výroky na pravou míru.
Album je poznamenáno dvěma věcmi – tím, že část jeho materiálu vznikala za covidové pandemie a protagonista si podle vlastních slov uvědomil vlastní smrtelnost, a na druhé straně radostným faktem, že se ve stejné době stal otcem dcery. Už v jejích dvou letech jí pouštěl svoje oblíbené mistry, Johna Coltranea, Ornettea Colemana a Erika Dolphyho. „Chtěl jsem jí ukázat tu nejlepší hudbu,“ říká. A dodává, že si pak s dcerkou sedl ke klavíru a na základě motivu, který si neustále vybrnkávala dokola, vznikla pro album skladba Asha The First.
V Kamasim Washingtonovi přijíždí na JazzFestBrno další z klíčových a vysoce aktuálních osobností, které teď a tedy píšou dějiny jazzu a za pár desítek let jim budou patřit hlavní kapitoly každé byť sebepovrchnější studie hudebních historiků.